PETRA TIMUROVÁ - obrazy, fotografie, poezie, grafika...

Bylo květnové, sobotní odpoledne, slunce vykukovalo pod mraky na rozkvetlé kaštany a o kávovém rituálu nemohla být ani řeč.

Pár probdělých nocí strávených sledováním seriálu Sexu ve městě na mém notebooku v polohovací nemocniční posteli spolu s panem Božským a s litry infuzí v umělých hadičkách místo Martini jsem měla spoustu času na přemýšlení o věcech, které se zdají být normální, paranormální až nenormální. Možná by se našlo ještě několik přívlastků, jakými označit na první pohled banální věc.

Začalo to nevinně v předvečer pálení čarodějnic, klábosením s kamarádkami u polední kávy se zvrhlo, když jsme dopíjely třetí láhev značkového vína. Druhý den už jsem nebyla ve své kůži. V dobrém úmyslu jsem si na spravení žaludku a všech mých vylučovacích tělesných funkcí, dala ve společnosti country muziky, u hořícího táboráku, horkou medovinu a pikantní klobásu s hořčicí.

Hmmm.... Dobrý pokus o sebemrskačství a tak trošku masochismus, říkala jsem si ten večer, za dva dny, týden... Z volně dostupných přípravků z lékárny a příbalových letáků s vedlejšími účinky mi šla hlava kolem.

Kolik času a bolesti je člověk, který se soudný a nevyhledává lékařskou společnost jen proto, aby si měl v čekárně s kým popovídat, schopen protrpět, než ho rodina vlastními donucovacími prostředky přiměje zajít k lékaři?

Když to trvá dva dny.. dobrý. Čtyři... hrůza. Týden... příšerný. Čtrnáct dní už je pořádný průšvih. Takže k lékaři. Vyklubal se z toho zánět střev a pár týdnu bez stravy, čtrnáct hodin denně s infuzemi. Nikdy v životě mi voda nepřišla tak sladká, jak se chuťové buńky po dlouhodobém půstu probouzí k životu a vnímaly všechny nuance chutí a vůní.

Jak důležité je zdraví pro člověka, který je zvyklý a schopný téměř vše zvládnout sám? Asi do té doby, než mu jeho vlastní tělo úplně vypoví službu.....

Napadly mne fráze a poté další a další... Třeba... Už se na to nemohla dívat... nebo... Ať ti nevypadnou oči z důlku... nebo Nemohl to strávit... nebo ono romantické rčení... Puklo mu srdce žalem...

Přemýšlela jsem o tom, co si ty roky moje tělo pořád dokola opakovalo za frázi.... a už vím...

Napíšu to jak to je...

Často jsem říkávala... Holka vyser se na to... Nebo s menší obměnou se zájmenem v prvním pádě....

Tu frazi si už na příště odpustím, měla bych vymyslet nějakou jinou, která by mé tělo prožívající extrémní detoxikační kůru, vnímalo jako slibný začátek nového, fungujícího, trávícího systému a celého těla. A navíc, v rámci zdravého, pozitivního myšlení ušetřím za liposukci.

Jakou frázi používáte vy? Jak často a při jakých příležitostech? Její propojení s reálným životem, problémy v práci nebo v mezilidských vztazích je tak opomíjená... Člověk si často neuvědomuje, jak své tělo nevědomky programuje. Mnohokrát si na vlastní nebezpečí, sám na sebe šije pořádný a velmi nepříjemný bič.

Fungujeme jako počítače? Programujeme se frázemi a afirmacemi? Pokud ano, vybírejte pečlivě...

Všem přeji krásné nadcházející léto, pohodu a hlavně zdraví... Petra