PETRA TIMUROVÁ - obrazy, fotografie, poezie, grafika...

Ahoj Petro,
opět jsi zvolila velice zajímavé téma a také jsi komplexně naznačila celé spektrum názorů a souvisejících témat, které se kolem této výstavy objevily. V různých novinách a časopisech už vyšla celá řada komentářů. Někteří výstavu chválí, jiní ji kritizují. „V potu tváře jíst budeš chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat.“ Tak mluví Bůh k Adamovi v Bibli. Člověk je prachem ze země a proto každé lidské tělo má po smrti tendenci změnit se opět v prach země. Organizátoři výstavy tento pradávný proces úspěšně zastavili. Tato výstava odhaluje lidem nesmírně složitou strukturu lidského těla. Specifická informace ukrytá v lidském těle má podle vědců hodnotu asi deset na dvacátou bitů. Konstrukční návod v podobě DNA lidské buňky má rozsah knihy, která má asi sedm set tisíc stran. Když se podíváme na nesmírou specifickou složitost lidského těla, dojde nám, že teorie o samovolných evolučních mechanismech, umožňujících vznik něčeho tak úžasného, se stále ještě pohybují spíše ve sférách filozofie než exaktní vědy. Můj názor, jak už jistě víš, je takový, že každá dokonalá konstrukce má svého konstruktéra. A tím podle mne není nikdo jiný než Bůh. Vždyť pravděpodobnost náhodného vzniku nejjednoduššího života z neživé hmoty se nachází ještě 510 číselných řádů za hranicí statisticky uskutečnitelného jevu.

Jak už jsem řekl, jsme jenom prachem ze země, a daleko důležitější než lidé mrtví jsou lidé živí. A těm mohou těla zemřelých poskytnout cenné poučení. Vždyť tuto revoluci v prezentaci mrtvého lidského těla jako zdroje poučení u nás zahájil již Jan Jesenský roku 1600 v Praze svou první veřejnou pitvou za hojné účasti veřejnosti.

Tato výstava je výjimečným projektem, ale pokud vím, má i stinnou stránku. Myslím, že se spekuluje o nepříliš etickém původu těl (těla popravených, chudí zemřelí v nemocnicích třetího světa atp.). A i když autoři svůj projekt navenek prezentují pouze jako vědecký a kulturní počin, jeho hlavním motivem je zcela určitě snaha vydělat peníze, opravdu hodně peněz. A tady je rozdíl mezi těmi, kdo objevili, že pomocí pitvy a prezentace mrtvých těl lze zachraňovat životy a mezi těmi, kdo objevů anatomické pitvy jen obchodně využijí. Protože když nám něco je, tak se musíme spolehnout na lékaře, ale nikoli na autory této výstavy. Jsme totiž lidé, a proto pokud chceme cokoli dělat s mrtvým lidským tělem, musí mít naše jednání hluboký mravní a etický základ. Důležitým měřítkem pro posouzení etiky tohoto projektu je představit si na místě těch mrtvých své nejbližší zemřelé blízké. Má zkušenost je v tomto směru velice čerstvá a s tou představou je spojena veliká bolest.

Četl jsem pár nepříliš známých článků a knih o experimentech s tkáněmi mrtvých vězňů z koncentračních táborů. Nacisté zcela programově uvažovali o komerčním využití obrovského počtu mrtvol. Začal se vyrábět „originální“ nábytek, mýdlo, kabelky atp. Nechci srovnávat nesrovnatelné, ale podobné zrůdnosti v lidské historii vždycky započaly tolerováním něčeho „trochu kontroverzního“. Tato výstava totiž není určena odborníkům, ale široké veřejnosti, a ta z této výstavy sice odchází ohromena, ale z návštěvníků jsou stejní „doktoři“ jako před výstavou. Vždyť se tam ani nedovíme, jak poskytnout první pomoc při zástavě dechu či krevního oběhu. Zato se dozvíme, jak vypadá basketbalista, když je doslova svlečen z kůže. Ale to jsem pochopitelně uvedl jen pro ilustraci, protože kritiku touto tak trochu manipulátorskou oklikou kolem nacismu si výstava nezaslouží, a to právě díky své preciznosti, odbornému zázemí a v konečném důsledku i nákladnosti. Organizátoři by však udělali lépe, kdyby se více odpoutali od senzačnosti. Vydělali by možná o něco méně, ale kritické hlasy by neměly tak snadné pole působnosti.

Pěkný den Ti přeje Jirka Svoboda