PETRA TIMUROVÁ - obrazy, fotografie, poezie, grafika...

Říká se, že samochvála smrdí... nicméně proč si jednou za čas nepřihřát trošku své "polívčičky". Posílám ochutnávku z projektu Pozitivních novin, které se účastnily minulého ročníku Czech Art Festivalu, na kterém mne jejich redaktorka Jitka Stošická oslovila. 

Tento projekt je zajímavý, hlavnně způsobem náhledu na osobnost člověka. I když si každý z nás čas od času povídá sám pro sebe, v tomto článku je třeba držet se určitých pravidel. Ač se to nezdá, není to lehký úkol, ale na druhou stranu.... výzva.

Zkuste si sami pro sebe odpovědět na otázky, na které se Vás nikdo nezeptal.... Hledat poklad v sobě, to chce hodně odvahy.Tak do toho! Petra :)

ROZHOVOR SE ZRCADLEM

Petra Timurová - obrazy, fotografie, poezie, grafika...Petra Timurová - obrazy, fotografie, poezie, grafika...

ZJ: Ahoj Petro, jak se vede mému lepšímu Já?

J: To měla být ironie? Ty jsi potvora… Ale ta káva co jsem si uvařila je výborná, tak si na tebe udělám čas a popovídáme si, dobře?

ZJ: Jasně a ráda…Vlastně ani nevím proč jsi se do toho projektu "Rozhovor se zrcadlem" pustila?!

J: To je jednoduché, beru to trošku jako relax a pozitivní adrenalin současně. Je to zvláštní, v každém člověku, den co den, probíhá spousta takových soukromých debat. Jsem vážně ráda, že mi nikdo do hlavy nevidí :) Myslím si, že to možná pomůže trošku setřídit myšlenky, takže proč tuhle výzvu nepřijmout.

ZJ: Sama dobře víš, že jsi kapánek komplikovaná osobnost, často mateš tělem. Postupně se odhalit, to je jako odhrabávat Mount Everest čajovou lžičkou.

J: Co tím chceš říct?

ZJ: Že neumíš odpočívat a měla bys! Obrazy, sochy, plastiky ze dřeva, prostorové objekty, koláže, mozaiky, počítačová grafika, muzika, poezie...

J: Den má jen 24 hodin a doma mám dvě téměř desetileté puberťačky, takže občas je to docela náročné, ale co se týče umění, nedá se to lámat přes koleno. Někdy mám i pár dní, kdy na plátno nesáhnu, dobíjím baterky a relaxuju s kytarou, jindy maluju do rána. Když jsem unavená z malování, nebo mi to nejde, tak dělám grafiku nebo píšu poezii. Co se týče prostorových objektů a soch, ráda zkouším nové věci. Pracovat třeba s pískovcem nebo lipovým dřevem mne lákalo už dřív, ale k tomu je třeba prostor, proto přijímám pozvánky na výtvarná a sochařská sympozia. Všechny tyto projekty vznikly v Kulturním centru v Řehlovicích. Je to bývalý pivovar, který má úžasnou atmosféru. Díky uměleckým projektům ho majitelé dávají zase do kupy. Tam vznikla moje prvotina, socha z pískovce PROBUZENÍ.

J: A je hezké, že máš o mne starost, odpočívat budu možná v jiném životě.

ZJ: Ty na ně věříš?

J: To je otázka do pranice. Není to věc, nemůžeš si na to sáhnout, ale věřím na energie a životy v jiných galaxiích. Takže ano - nic nezatracuju, ale na druhou stranu, nejsem žádný fanatik. Stojím nohama pevně na zemi.

ZJ: Občas na tebe mám vztek, když si třeba i malbu komplikuješ. Proč nemaluješ jako ostatní? Tvoje olejové obrazy strukturální abstrakce výtvarníci řadí do škatulky surrealismus nebo Art Brush.

V čem si myslíš, že je ta tvá technika Alla prima oslovila?

J: Nejsem si jistá čím oslovila, ale mám dobrý pocit z toho, že jsem na výstavách, internetu ani festivalech neviděla nikoho, kdo by maloval mým stylem. ALLA PRIMA je v podstatě vroubkování. Na obraze při pohledu z různých úhlů poskytne jedinečnou hru světla a stínu, které vytvářejí na obraze geometrické tvary. Vysvětlovala jsem to několika výtvarníkům, kteří tvrdí, že olejem se tohle vytvořit nedá.

Na Czech Art Festivalu v Českých Budějovicích mi jeden návštěvník říkal, že musím být strašně bohatá, protože si myslel, že na plátno maluju přímo tubou a ta že tam dělá ty stejnoměrné linky. Jiný návštěvník se ptal, jestli to maluju hráběma :) Ale vroubky vznikají pomocí speciálně upraveného štětce a olejovými barvami, bez přidaného oleje, tzv. suchým štětcem. Docela dobře to je vidět na detailu obrazu SAMA V SOBĚ.

ZJ: A proč maluješ zrovna abstrakci? Třeba něco reálného, domeček, jelena, portrét.... A proč Alla prima?

J: Každý okamžik života je jiný a to mě baví. Nepolapitelné emoce. A proto abstrakce. Zajímají mne pocity, které obrazy v lidech vyvolávají. Občas by se mi líbilo, kdybych mohla být na chviličku neviditelná a mohla poslouchat, co si na mých výstavách návštěvníci povídají. Technika Alla prima je jedinečná v tom, že se nanáší v jedné vrstvě bez podmalby. Je to takový živější přístup k malbě, víc spontánní.

ZJ: Jenže když maluješ obraz o jednom pocitu třeba měsíc, tak se ty tvé pocity u něj mění, ne?

J: Je to jednoduše složitý, nebo složitě jednoduchý. Když maluju obraz pocity a vjemy z reality se den se dnem mění, stejně o nich přemýšlím. Je to jako klubíčko vlny, které nemá jen jeden konec. Nitky ze kterých se skládá jsou různé úhly pohledu. Když jsem malovala obraz ZUŘIVOST, zažívala jsem dost emotivní období. Je o člověku, který ačkoliv se snaží svůj naturel krotit, lidi z něj mají strach, i když je uvnitř křehký a zranitelný.

ZJ: Na složitosti jsem u tebe zvyklá. Co takhle něco veselejšího.

J: Chceš říct, že jsi zapomněla na to, jak jsem šla po ulici a oslovila mne holčička: „Ahoj tetoooo, já tě znám, viděla jsem tě na plakátě, ale placatou.“ To mne rozesmálo.

ZJ: Na to si vlastně vzpomínám :) Ty tvoje plakáty s pozváním na výstavu nebyly vůbec špatné. Nebo taky na reakci spolužáka tvých dcer, který asi zahlédl tvé webové stránky www.timurova.cz a malinko to popletl. Prý... „Ona je tak slavná, že se o ní prodávají hry o nakupování!“

J: Je fakt, že mne hodně těší, když mě lidi rádi vidí a zeptají se, co je nového a na čem dělám, kdy budu mít výstavu a tak.

ZJ: Tak kdy budeš mít výstavu?

J: Teď vystavuji v Praze 8, Občanské sdružení OSM, Zenklova 27. Výstava je retrospektivní, jsou tam k vidění moje začátky a současnost, od temperových obrazů po počítačovou grafiku. Retrospektiva končí 28.2.2008.

A výstava obrazů strukturální abstrakce, malované technikou Alla prima od 15.2.2008 - 15.4.2008 v Galerii KEY INVESTMENTS a.s., Růžová 15, také v Praze.

ZJ: Tak to nám ten nový rok 2008 dobře začal... :)

z e-mailu:

"Dobrý den,

jmenuji se J. T., tento rok písi svou bakalárskou práci na ZČU v Plzni, obor Humanistika. Jako téma své práce jsem si zvolil Zena ve výtvarném umení- objekt či subjekt? V jedné z cástí práce bych se chtel mimo jiné zaobírat otázkou toho, zda lze dnesní tvorbu zen-umelkyn kategorizovat jako zenské umení, zda vůbec zenské umení existuje, zda je lepsí tvorit zenské umení nebo umení bez prívlastku apod. Rád bych měl také nejaké autentické výpovedi umelkyn, které se opravdu na ceské výtvarné scéne pohybují (respektive obecne na scéne vizuálního umení). Proto bych Vás chtel pozádat, zda byste mi mohla venovat trochu svého casu a zamyslet se nad otázkami, které posílám v príloze a odpovedet na ne (opravdu je jich jen pár:o).

Predem dekuji a budu se tesit na Vasi odpoved.

S pozdravem J. T."

Otázky pro umělkyni Petru Timurovou:

1) Váš umělecký zájem je poměrně široký. Fotíte, malujete, socháte, vytváříte grafiky i plastiky apod. Myslíte, že je mezi jednotlivými uměleckými obory (malba, kreslení, sochařství, grafika atd.) nějaký rozdíl v tom, jak jsou uznávané, nakolik jsou přístupné ženám?

Myslím, že „oblíbenost“ výtvarných oborů, je trošku záležitost trendů, ačkoliv si to nechceme přiznat. Vezměme jako příklad počítačovou grafiku, před několika lety o této formě nikdo moc nevěděl. Dnes nás grafika uplně pohltila. Nicméně stále dávám přednost štětci a barvám, i když zabrousit do jiných oborů, a rozšířit si tak obzor není na škodu. Co se týče dostupnosti, ke mně pracovní příležitosti přicházejí mimoděk, k sochání jsem se dostala úplnou náhodou, protože jsem byla přizvána výtvarníky z Ústecka na výtvarné sympozium, kde byla možnost vyzkoušet si nový materiál. Takže příležitosti jsou, nečekají na každém rohu, ale štěstí přeje připraveným.

2) Myslíte si, že je dnes ještě pro ženu-umělkyni problém prosadit se? Není na naší výtvarné scéně ještě možné najít stopy po diskriminaci? Nebo už je postavení mezi muži a ženami v této rovině rovnocenné?

Podle čeho mohu soudit? Nemyslím si, že na výtvarné scéně nějak zvlášť působí diskriminace. Pracuji většinou sama, nebo ve smíšených skupinách kde jsou jak muži tak ženy. Opravdu si nemyslím, že je to otázka pohlaví, ale je to hlavně o lidech a o kvalitě práce.

3) Není třeba dokladem této diskriminace škatulkování umění na ženské a mužské (respektive umění bez přívlastku)? Co si myslíte o kategorii ženské umění, která je často užívána? Má nějakou reálnou náplň a pokud ano, tak co spojuje umělkyně tvořící pod touto nálepkou?

Nevím co spojuje umělkyně tvořící pod nálepkou ženského umění, protože s nimi nepracuji. Osobně si myslím, že je každého věc, jaký si dá přívlastek. Možná, čistě teoreticky, by to mohlo být o výběru možných témat, (právo, rodina, mezilidské vztahy, vztahy matky a dětí) a také výtvarných technik a rukodělných prací, které muži nevyužívají, jako jsou práce s textilem apod.

4) Jinými slovy, myslíte, že je možné, že ženská zkušenost se světem je natolik jiná, že se to může projevit i v umělecké tvorbě (ať už v malbě, sochařství, fotografii apod.)?

Bylo napsáno tucty knih o jiném pohledu na svět očima ženy a očima muže. Možná, že jsou zkušenosti stejné nebo podobné, ale každý to vnímá jinak. Takže ano, myslím si, že se to odrazí i v tvorbě. Ale opět musím říci, že to není úplně o pohlaví. Každý má jiné vnímání a vidí věci ze svého subjektivního pohledu, z různých úhlů, někdo se pohybuje v tunelu, jiný má růžové brýle, je to různé a to mne na tom baví.

5) Zúčastnila by jste se výstavy, která by byla na veřejnosti prezentována především jako ženská výstava? Je pro Vás pohlaví autorů vystavovaných děl dostačujícím záměrem (pojítkem) pro uskutečnění výstavy?

Ano, pokud by byly vhodné podmínky pro realizaci, brala bych to jako výzvu. Jsem pozorovatel. Ale opět nějde o pohlaví, ale o lidi a novou zkušenost.

6) Je vůbec ještě aktuální, ptát se na otázky týkající se ženského umění? Jistou dobu se tento „problém“ na české výtvarné scéně řešil, ale není už to pasé?

Řešit otázku výhradně ženského umění, je pro mne ztrátou času. Nikdy jsem se nesetkala s diskriminací od výtvarníků, galeristů nebo hostů výstav a vernisáží. Ten, kdo uměle vyvolává spory na sebe strhává pozornost. Negativní reklama stále funguje, ale to není můj styl.

7) Myslíte si, že jsou umělecká díla posuzována bez ohledu na pohlaví autora? Nepřihlíží se při jejich hodnocení k tomu, zda je autorem muž či žena?

To nevím. Budu si naivně myslet, že tomu tak není, že je to o kvalitě výtvarného díla. I když, reálně to často bývá o známostech, o tom v jakých kruzích se umělec pohybuje a také o tom, kolik má v peněžence, protože vystavit v renomované galerii svou tvorbu, není levná záležitost. Umělecká díla mohou být posuzována, jen pokud jsou viděna.

8) Bez ohledu na to jakou pozici dnes umělkyně na české výtvarné scéně zaujímají, kam myslíte, že by se měly zařadit? Měly by si najít své specifické místo anebo se spíše začlenit do stávajícího výtvarného diskurzu? Pokud možno, rozveďte proč to tak vidíte.

Obecně nemám ráda škatulkování. Pokud někomu vyhovuje pracovat ve sdružení umělců, tak to plně chápu. Je to pohodlnější. Získat grant na výtvarný projekt je jednodušší, než kdyby o něj požádal jednotlivec. Jednotlivé skupiny, ať už mužské, ženské nebo smíšené mají výhodu také v tom, že jeden druhého podpoří ať už psychicky, tak fyzicky. Sama sochařka si asi těžko přetáhne blok kamene na pracovní místo a také je fajn, že si mezi sebou mohou půjčovat méně dostupné, nebo více finančně náročné nářadí. To je můj praktický náhled. Potom je tu druhá strana mince a to jsou mezilidské vztahy. Když to neklape, není vhodná atmosféra a mezi hádkami se jen velmi těžko tvoří. Osobně spolupracuji s Volným sdružením umělců jižních Čech, které má své "ovečky" nejen v Čechách, ale i v zahraničí.

9) Zaobírala jste se někdy ve své tvorbě genderem a ženskou otázkou? Myslíte, že je důležité tato témata zpracovávat (obzvláště, když byla nastolena až po revoluci a dlouhou dobu se o nich vůbec nemluvilo)? A měl by to být výhradně zájem žen, nastolovat tuto tématiku ve vizuálním umění?

Gender v sobě zahrnuje především sociální a společensky podmíněné kulturní rozdíly, očekávání, předsudky a specifika v postavení mužů a žen. Připomenout si minulost, být obezřetný v součastnosti a vyvarovat se stejných chyb do budoucna v oblasti diskriminace, není úplně mimo. Ale nemusí jít nutně pouze o diskriminaci ženskou. Je tu i diskriminace podmíněná vírou, barvou pleti, národnosti, fyzického handicapu, sexuality a spousty jiných. Pokud se naše vnitřní pocity nedostanou na světlo, budou gradovat a až jednou přijde ta poslední pomyslná kapka, může z toho být pěkný malér. Takže, kdo má potřebu o těchto tématech hovořit, psát, tvořit a diskutovat, ať mluví, píše, tvoří a diskutuje.

10) A ještě poslední otázka týkající se feminismu? Jaký je Váš vztah k němu? Ovlivnil Vás nějak?

Feminismus jako takový nevyznávám, ale také ho nikomu neberu. Jsem ráda za svobodu slova a jsem vděčná, že mám vhodné podmínky k tvorbě, bez toho abych svou energii tříštila dohady. Fenimismus mne nijak neoslovil a tudíž ani neovlivnil. Nicméně ve svém ženském těle, se cítím skvěle :)

Pokud máte chuť a odvahu jít se svou kůží na trh, chcete zkusit vystavovat, nebo vyslechnout názory na vlastní tvorbu v reálu, ne jen na internetu, mohu doporučit CZECH ART FESTIVAL, který bude letos čtvrtý v pořadí a je jediným veletrhem výtvarného umění tady u nás v Čechách. Může se tam přihlásit v podstatě kdokoliv, nezáleží na tom, jak dlouho výtvarník vystavuje. Pestrost v tématech výtvarných děl je veliká a rok od roku jejich kvalita stoupá. Umělci mají možnost navázat nové kontakty mezi sebou, prodat svou práci přímo zákazníkovi, nebo dostat nabídky na výstavy od galeristů, kteří se naučili vybírat si tvorbu a domlouvat se s umělci live.

Fotografie z prvního, druhého a třetího ročníku.

Díky Czech Art Festivalu mne oslovila redaktorka Pozitivních novin Jitka Stošická a požádala mne o spolupráci. Jejich projekt Rozhovor se zrcadlem mne zaujal natolik, že jsem do toho šla. Článek "Petra Timurová a její zrcadlo" vyšel dnes a doufám, že se Vám bude líbit. :)

Potom fungují tzv. DVORKY, vím o dvou, v Chebu a v Ústí nad Labem, ale je jich určitě více. Je to akce, kterou pořádá samo město s finanční podporou kulturního fondu EU. Díla umělců z celého světa jsou vystavena v historických částech města pod širým nebem. Bývá to většinou v letních měsících, za jakéhokoliv počasí, takže to má i notnou dávku adrenalinu :) Fotografie z letošního ročníku Chebských dvorků najdete ve fotografiích z akcí.

Dalších variant je hned několik... na Vašich samostatných výstavách Vás můžou výtvarníci oslovit sami a domluva společné výstavy je jen na Vás.  Nebo si vyhledejte na internetu přihlášky na umělecká sympozia, workshopy a výtvarné kursy, které po dokončení pořádají své vlastní výstavy s vernisáží. Někdy bývají přizváni novináři a regionální televize. Z přihlášek vybírají převážně nové umělce, takže určitě máte šanci. :)

Přeji Všem hodně štěstí a inspirace :) Petra

Příběh filmu Pátý element se odehrává ve 23.století. Science fiction, humor, skvělé zpracování a několik prvků z vědeckých laboratoří..... Někomu se může zdát, že je to další americký biják, nafouknutá bublina, líbivě podaná replika, všeho, co se možné budoucnosti a vesmírných galaxií týče. Nicméně v tomto snímku je několik hlubokých myšlenek.

"Čas není důležitý, důležitý je pouze život. Světlo se mění v tmu, která zahubí všechny formy života."

Vezmeme-li v úvahu jen informace, které se přes média dostanou k obyčejným lidem, co asi skrývají pod pokličkou vědecké sekce akademií a univerzit? Bez možnosti výzkumu bychom se mohli, obrazně řečeno, vrátit zpátky do jeskyně. Pokrok by stagnoval, tempem by se přiblížil hlemýždi, nebo bychom mohli couvat jako raci.

Například zelená fosforeskující prasata, kterým vědci z Tajwanu implantovali pomocí DNA světelné buňky tzv. fotofory jednoho druhu fluoreskující medúzy, ve mě vyvolávají spoustu otázek. Schopnost některých živočichů, rostlin a mikroorganismů vydávat viditelné záření chemického původu, tedy bioluminiscence, je možností jak se vypořádat s temnotou.

Tahle hra na zviditelnění, nemusí být jen rozmar. Lépe rozpoznat a léčit dané choroby, je jen jedna z možností využití tohoto vědeckého pokusu. Možná je to reakce na ubývající denní světlo a snaha vytvořit tvora, který se svým genetickým fondem přežije.

"Jaký má smysl zachraňovat životy, když vidím, co s ním děláte."

Člověk je Jekyll a Hyde, tvůrce i ničitel ... Kolik nových životů, embryí a buněk bylo usmrceno ve jménu kvalitnějšího, zdravějšího života? A co říkáte na oživené srdce potkana? Povede-li se ho znovu implantovat do těla živočicha, který bude následně životaschopný, je to další krok do neznáma. Klonovaná zvířata, mimoděložní oplodnění, geneticky modifikovaná zelenina, oživování a transplantace orgánů ... Jak bude vypadat příroda 24.století, když na Zemi bude vládnout téměř nesmrtelný Zombie?

"Jsou překrásné věci, které stojí za záchranu. Jako je láska."

I láska je chemická reakce, ale co tvoří osobnost? Není to jen kopie, nebo vzorec chování, který jsme se od někoho naučili. Budou si budoucí rodiče moci vybírat kromě barvy očí, vlasů a velikosti nohy i z povahových vlastností svého potomka? Kam se vytratí spontánnost a přirozená schopnost zplodit dítě? Třeba to už ani nebude fyzicky možné. Voda nasycená antikoncepcí, kterou čističky vod nepoberou z mužů udělají neplodné trubce. To jsou tedy vyhlídky, méně science fiction a více drama.

Jsou pro nás tyto objevy spásou, nebo zhoubou? Začátkem nebo blížícím se koncem?

Hodně světla, zdraví a lásky... P.

Včera v noci jsem zase nemohla spát, obdivuju lidi, kteří umí své myšlení vypnout. Přemýšlela jsem o tom, co jsem, čím jsem, jak na sobě pracovat a co ještě neumím. Jistě, mohlo by to mít spojitost s Novoročním předsevzetím a mohla bych vypsat stovky ohraných klišé a přísloví, ale tím bych jen celou záhadu zabalila do líbivých slůvek, které každý zná a nikam nikoho neposunou.

Je zajímavé, že si člověk, jako bytost, v mnoha případech svou "sílu" neuvědomuje, jeho mozek je naprogramový tak, aby dělal jen to, co má zažité a naučené. Potom jsou tu ti Druzí. Vnímají, že to, co nosí v sobě má velký potenciál, ale jak ho rozvíjet, kde je ten klíč ke třinácté komnatě, na to už není tak snadná odpověď.....

Člověk dokáže manipulovat s energií, myslím tím tu smyslovou. Dokáže ji dávat i brát, dokáže ji v sobě nakumulovat a čerpat z ní. Představím-li si lidský mozek, svou strukturou připomíná vlašský ořech. Když se na něj podíváte s nadhledem a uvědomíte si, jak malou část člověk využívá, nedokážete si představit, co by se dělo za věci, kdyby dokázal využít veškerou svou kapacitu.

Ať už se to týká nevysvětlitelných jevů, či mimosmyslového vnímání, nebo jen pozitivního myšlení, motivace, která dokáže člověka udržet při životě a dostat ho ze situací, které na první pohled vypadají jako zcela beznadějné. Je možné, aby byl lidský mozek některých lidí zapojen jako vysílač a přijímač k informacím například z vesmíru? Je možné, aby přijímal vědomosti na dálku miliony světelných let a dokázal je využít?

Pokud ano, měli bychom se bát? Je možné, aby třeba jen minimální část lidské populace měla v sobě gen, nebo implantovanou nanotechnologii, která z pěšáků dělá vědátory, vynálezce, vůdce?

Jsem ráda, že mi nikdo do hlavy nevidí, neví o čem přemýšlím a mé myšlenky nemohou být zneužity ani pozměněny. I když.... podprahové vnímání, sugesce a další formy ovlivňování myšlení je známé jako lidstvo samo. Je spousta témat a teorií.... každá z nich má svůj kousek pravdy, takže co vlastně znamená slůvko PRAVDA?

P.

Jsou tři dny po Czech Art Festivalu v Českých Budějovicích, na který jsem se dlouho těšila. Poměrně brzy jsem se prokousala nafoceným materiálem, který najdete ve Fotografiích z akcí v sekci Výtvarná sympozia, workshopy a festivaly, a nyní je ideální čas k bilancování. Tohle slůvko je sice malinko nadnesené, protože nemám tabulku s plánem pro další pětiletku, nicméně každý výtvarník na akci tohoto typu jede s nějakou představou, nebo se prostě těší na setkání.

Když jsme v sobotu ráno instalovali do boothů obrazy, oslovila mne pořadatelka s otázkami.... Co od Czech Art Festivalu očekáváte a jak jste spokojeni s termínem festivalu?

Přemýšlím, co se dá očekávát.... jednak jsem "na jedné lodi" už od počátku, tohle je třetí ročník, který se posunul dál, v pozitivním slova smyslu. Hlásí se do něj výtvarníci, kteří už mají lecos za sebou, ale také hodně mladí, talentovaní umělci. Letošní ročník byl více vyvážený dobrou kvalitou děl, k vidění byly obrazy od moderny po klasickou krajinomalbu, sochy, fotografie, šperky, keramika, grafiky, skla, prostorové objekty, ale třeba také postavená soutěžní motorka Harley-Davidson.

Prostor vybraný pro tuto akci se minulý rok osvědčil. Budějovické Výstaviště je ideální, nicméně návštěvnost vzhledem k reklamě, byla docela malá. Přemýšlím o tom, jakým způsobem pomoci ředitelce festivalu Marcele Kotrčové-Pulgaron s propagací, chvílemi bylo na tomto Veletrhu výtvarného umění více výtvarníků než návštěvníků. Zajímalo by mne, co by oslovilo Vás, nebo naopak odradilo od návštěvy takhle veliké akce, na které se osobně prezentuje na 95 výtvarníků z Čech i zahraničí.

Osobní setkní s umělcem a možnost vybrat si dílo podle svého gusta je podle mého mnohem lepší, než obíhat galerie, jednu po druhé. Předvánoční termín výstavy by teoreticky mohl zvýšit jak návštěvnost, tak prodejnost. Ale asi většina lidí má spoustu práce s pečením cukroví a hektickým nakupováním v supermarketech. V tom případě, nebylo by lepší termín Czech Art Festivalu posunout spíše na listopad, nebo jaké datum by vyhovovalo Vám?

Také mne docela mrzela ztráta možnosti vystavovat za mořem. Abych pravdu řekla, byl to jeden z důvodů, který mne osobně na tento festival nalákal. Oceňuji nabídky na výstavy v galeriích v Opavě a Českých Budějovicích, ale s poděkováním jsem je přenechala tamním výtvarníkům, kteří to mají blíž. Možná by nebylo marné oslovit nejen galerie Jihočeského kraje a Moravy, ale poohlédnout se po celé republice, malinko rozšířit možnosti. Vždyť i pro galeristy je příjemnější vybrat si do své galerie umělce na festivalu, protože osobní kontakt a možnost vidět jejich práci live dá člověku mnohem více.

Setkání s přáteli, výtvarníky a návštěvníky mne vždycky na nějakou dobu nabije, je to čas, kdy můžete ukázat svou práci a diskutovat, radit si a kout plány na další výstavy. Čerpat sílu a vnímat vůni a energii vycházející z každé molekuly uměleckých výtvorů, těšit se z nápadů a nových pohledů, nebo jen tak polemizovat o nesmrtelnosti chrousta :) Jsem moc šťastná, že mám tu možnost využít prostor a čas, teď a tady, být na místě, kde jsou jen ti, kteří jsou stejně "poznamenaní" uměním jako já. Je třeba vědět, že v tom člověk není sám, že jeho práce a hodiny nad ní strávené nejsou marné. Mám radost z nových přátelství a z lidí, kteří sami přijdou a těší se z toho, že mne zase vidí.

Jak se říká, do stejné řeky nevstoupíš, ale i když čas plyne a všechno se mění, doufám a věřím, že obětavost, snaha a úsilí mé přítelkyně, ředitelky Czech Art Festivalu Marcely Kotrčové-Pulgaron, bude mít časem ještě sladší plody a tento Veletrh výtvarného umění se stane prestižní záležitostí. Už teď se těším na další ročník... :)

Krásný den všem.... Petra

Je další říjnový den, venku mlhavé vlezlé chladno a v domě rámus z instalací plastových oken. Potom má mít člověk tvořivou… Nezbývá než si uvařit kávu, jak jinak Dát si muziku do sluchátek, a prozkoumat články, které se časem nastřádaly do “šuplíku”. Zdánlivě jsou nesourodé, nemají hlavu ani patu a možná i hrad v Karpatech je méně tajemnější co se původu myšlenek týče

Našla jsem tam různá témata, která mne zaujala, třeba že metan pocházející z míst, kde kraví hřbet ztrácí své slušné jméno, sice hřeje jejich robustní tělo válející se na pastvinách i v tomto počasí, ale také nám dělají větší či menší ozonové díry Holt ekologie… je to širší rozměr vzrůstající ceny za mléčné výrobky ? Ehm, asi ne…. je to jen jiný pohled na celou dobytčí otázku… možná, že časem budeme na krávu potřebovat zbrojní pas, zvíře jako takové už nevnímáme jako tvora, ale jako továrnu produkující znečišťující látky drancující naši matičku zemi… To jsou kraviny )))

Zapátrám ještě hlouběji a vrátím se k parným letním dnům a k bulvárním plátkům, časopisům inspirujícím nejednu ženu a dokonce ani muže… Dočteme se jak zapůsobit na druhé pohlaví, otestují naši sexuální inteligenci a to jestli náhodou neinkliminujeme k vegetariánství, nebo jaká krevní skupina může baštit bobule. V podstatě jsou šťavnatě nafocené modelky jen další reklamou, jak zahýbat drogeristickým průmyslem. Jako bychom jsme se za naši přirozenost měli stydět. Taková malá rozehraná hra na všechny strany. Tahle naše maska se stává naším obranným štítem, pod kterým se krčí naše sebevědomí. Tak si říkám proč to čteme, nebylo by nám líp bez toho že Jessica Alba má nejvíc sexy tělo na světě? Obyčejné sádlo na suchý obličej nebo trošku moderněji sáhnout po staré dobré Induloně…

Při pohledu na rozčepýřené nadčasové účesy, které evokují sousedku, která jde ráno v teplákách vynést koš, plus extravagantní nalíčení podobající se spíš hlavě pestrobarevného papouška Ara… No, tak za takové rady děkuji, tenkrát jsem z toho měla spálené záda a z neustálého zatahování břicha jsem dostala škytavku, no a dneska… je mi zima a v zimním kabátě to asi nebude lepší….

Přeji krásné nadcházející svátky a když budete mít chviličku, prozkoumejte své šuplíky, třeba tam najdete poklad, nebo si jenom vyčistíte hlavu….

Hezký den všem… Petra

Jak začít? Bála jsem se svých emocí…. Ale příležitost shlédnout fenomenální a z mnoha důvodů kontroverzní výstavu balzamovaných skutečných lidských těl, jsem si z pochopitelných důvodů nemohla nechat ujít.

Hodinu před setkáním s výtvarníkem Honzou Krumphanzlem a jeho kamarádkou, se kterými jsem na výstavu šla, jsem si chtěla sama srovnat myšlenky a nechat se bez emocí zamyslet nad mnoha otázkami, které se mi honily hlavou. Dala jsem si kávu naproti Lucerně a vzala do ruky tužku a papír.

Výstava BODIES je bezesporu skvělým studijním materiálem pro mediky i širokou veřejnost. Nové technologie moderní medicíny dávají možnost nahlédnout pod dokonale odhalenou oponu lidského těla. Můžeme vidět precizní práci, dokonalé dílo přírody bez přetvářky, lidské tělo, továrnu, ze které se stalo muzeum.

Nastává okamžik, kdy se z NĚKOHO stává NĚCO. Člověk většinou řeší v mezilidských vztazích citové vazby, odpoutání se od emocí není snadné. Možná si nedokážeme představit samy sebe nebo někoho blízkého jako objekt, který zkoumavými pohledy okukuje tisíce lidí, téměř v nadpřirozené podobě v konstantním stavu.

Je to opak toho, co lidstvo dělalo se svými mrtvými po staletí, když opomeneme oběšence, kteří byli vystaveni veřejnosti pro výstrahu. Nebo mumifikace egyptských faraonů, po dlouhém a náročném procesu balzamování těla mrtvého panovníka, bylo tělo ukryto před zraky smrtelníků hluboko pod zem s pojistkou labyrintů v pyramidách.

BODIES je paradox, kontrast, inverze…. vše ve jménu vědy?

Moderní hřbitov, který vydělává slušné peníze. Ať žije business….

Hezký den,

ráda bych se s Vámi podělila o pocity z nedělní vernisáže mého kamaráda a skvělého výtvarníka Petra Štecha s názvem Kompletní sada na opravu duší. http://nextart.unalima.com/phprs/index.php

Petra a jeho ženu Janu Štechovou, která má na výstavě v Městské galerii Chodova své poutavé fotografie z cesty do Berlína, znám zhruba tři roky.
Zahájení vernisáže si Petr vzal pod svou režii a to doslovně. Měli jsme možnost shlédnou krátký video spot a poslechnout si hru na africký buben, která navodila skvělou mystickou atmosféru. Většina návštěvníků nepohrdla rautem s vynikajícími domácími bramboráčky

Když mne Petr poprvé oslovil a poslal mi link na své stránky, říkala jsem si, že jeho plastiky z keramiky, dřeva a kovu, jsou pro mne hodně emotivní a zajímavé. Barevná škála, kterou tyto materiály nabízí, je zemitá, teplá a skrývá v sobě všechny prvky přírodních elementů. Kov, dřevo, oheň, vodu a vzduch. Detaily propracování působí hladce a všechny jeho plastiky mají hluboké kořeny, emoce a význam psaný v metaforách. Jeho rukopis je čitelný a originální.
Máme za sebou  společnou výstavu v pražské galerii Gauč a chystáme další. Vhodné prostory hledáme především v Praze, ale najít galerii, nebo výstavní prostory, které by naší výtvarné tvorbě vyhovovaly, to je docela tvrdý oříšek. Tak nám držte palce a pokud budete mít cestu kolem, výstava bude k vidění do 22.6. Pokud Vás cokoliv zaujalo, neváhejte a pište, zpětná vazba je pro umělce hodně důležitá, díky

Krásný den všem … Petra

Venku svítí slunce, květiny kvetou a příroda se rozzářila v milionech odstínech zelené barvy jarních lístků. V myšlenkách se pořád vracím na náš nedávný výlet do Horního Hradu zvaného Hauenštejn, jehož historie sahá až do 13.století.

Styl anglické novogotiky, dochovaná mohutná okrouhlá věž, cimbuří z přestaveb v 19. století a zdivo původního paláce nad ostrohem, ozdobné štíty, arkýře, věžičky a nová vstupní brána s řadou architektonických ozdob, tvoří výjimečný prostor, půdu, ze které se probouzí bájný Fénix.

Projekt na záchranu Horního Hradu má za sebou spoustu hodin práce, puchýřů, odřenin, dobré nálady a hlavně skvělých lidí a tolik potřebných finančních prostředků. Líbí se mi myšlenka, se kterou majitel hradu Pavel Palacký, otevírá možnost veřejnosti podílet se na opravě, možná by bylo lépe říci ... stavbě hradu. Z Horního hradu se stává kulturní centrum z jehož nezapomenutelných akcí, jdou prostředky právě na opravy a rekonstrukci hradu a zámku Hauenštejnu.

Přijala jsem pozvání od mého dobrého kamaráda Kata, který je členem hornohradské dvorní gardy Savioli.

Tento spolek šermířů dokáže vytvořit neopakovatelné stylové prostředí šlechtického sídla. V pravých renesančních kostýmech jim bylo asi pěkně horko a středověká brnění, plátěné stany, ukázky soubojů a bitev se širokým sortimentem chladných, bodných i sečných zbraní, skvěle doplnily kouzlo tohoto mystického místa. Střelba z luku i kuše a ukázky ovládání historických zbraní, tohle všechno si děti i dospělí mohli vyzkoušet na vlastní pěst. Při jejich výstupu se chvilkami tajil dech, ale ani úsměvy nechyběly, když pouliční herci rozehráli své divadlo.

Na zahájení hradního léta 2007 a pálení čarodějnic přišlo nepočítaně lidí, byla slyšet hudba hudců písní středověkých z kraje Karlova, u hradní věže pod nádhernou stoletou lípou se se svými dravci utábořili sokolníci z agentury Merlet a na nádvoří předvedl koňák Vašek s klisnou Majdalenkou dokonalou souhru bez ohlávky a sedla.

Líbí se mi originální nápad hradního mecenáše Petra Hrocha Bindera z Libně, který se vydal na 1450 km dlouhou pouť z Prahy do Vatikánu v dobovém odění a dřevěnou plastikou svatého Václava na zádech. Jeho myšlenka je nesobecká, zajímavým a čestným způsobem upozorňuje, nebo poukazuje na věci, které ho nenechávají chladným. Se svou družinou diskutuje a rozšiřuje tak povědomí o Horním Hradě. Z příběhů, které nasbírá na této cestě, bude napsána kniha "Cesta poutníka Hrocha do Vatikánu" a výtěžky z ní půjdou na další potřebné opravy Hauenštejnu.

Auto, které bylo zapůjčeno na tuto akci a při zahájení hradního léta bylo pomalováno dětmi, bude možné získat v aukci. Stejně tak i můj obraz "Fénix", kterým zřejmě mé podvědomí nastínilo kam povedou mé kroky. To jsem ještě nevěděla, že se s Fénixem setkám osobně na erbu tohoto hradu. Kdo ví, možná se tím tak trošku maličko zapíšu do historie:)

Až pojedete okolo, zkuste načerpat energii na Horním Hradě, je to kouzelné místo... :)

Krásný den všem :)